Taky se vám stejně tak jako mě v té záplavě všech cool stříleček a střihově vychytaných akčních scén už stýskalo po nějakém staromilsky pojatém a napínavém thrilleru? A kdo jiný by se tohoto úkolu měl ujat, než žánrem protřelý mazák Richard Donner, který má na svém kontě mimo jiné i povedenou sérii „Smrtonosná zbraň“? Takovýto projekt si navíc žádá i odpovídající herecké obsazení, a tak volba Bruce Willise byla nanejvýš symbolická. Přesně v době, kdy se opět začíná hlasitě hovořit o vzkříšení možná jeho nejslavnější postavy new yorského policisty Johna McClane, který se už třikrát ocitnul v nesprávný čas na nesprávné místě. Jméno „Smrtonosná past“ se při letmém pohledu na zápletku „16 bloků“ dere na jazyk zcela logicky. Máme tady totiž opět dalšího policistu, který se mimoděk dostal do dost velkých nesnází na to, aby mu šlo o krk. Máme tady atraktivní kulisy v podobě přeplněných ulic New Yorku a hlavně tady máme „realtimový“ děj.

Jack Mosley není zrovna prototypem neohroženého poldy s atletickou vizáží a kreditem neúplatného drsňáka. Přeci jen zas až tolik staromódní „16 bloků“ není a příznivci drsného Harryho budou asi zklamaní. Spíše než počty zatčených lumpů si počítá prázdné lahve od skotské a v práci platí více za trpěnou přítěž než platného člena týmu. Tomu také odpovídají úkoly, jimiž je pověřován. Od hlídání mrtvol na místech činu až po převoz bezvýznamných zlodějíčku z vyšetřovací vazby na soud. A právě jeden takový nicotný úkol předchází dvěma nejtěžším hodinám v jeho životě. Když vychází ze svého oblíbeného obchůdku s alkoholem, kde si chce od nadmíru ukecaného pasažéra vydechnout zakoupením další dávky lihových sedativ, poprvé vystřelí a je mu jasné, že někdo chce, aby tento svědek do svého cíle nedošel.

Jestli jste však v očekávání přerodu zchátralého alkoholika v supermana, který s absolutní lehkostí kosí šiky padouchů a ještě u toho stíhá házet jednu hlášku za druhou, tak to jste opět na omylu. Jack je totiž neohrabaný tatík, má pupek, na jednu nohu kulhá a hlavně kromě pronásledovatelů jej navíc moří děsná kocovina. Přesto světe div se, takto rozehraná partie po dlouhou dobu velmi dobře funguje. Scénář sice neoplývá žádnými šokujícími momenty, poněvadž počínaje prvním výstřelem a následným dialogem je vše jasné a jedinou otázkou zůstává, jak se Donner se svěřenou látkou popasoval. Jakmile vyjde najevo, že původně bezvýznamný chmaták je důležitým svědkem v procesu proti policejnímu týmu, který čistě náhodou tvoří Jackovy kolegové, vzniká zajímavé a funkční schéma. Do soudní budovy totiž zbývá urazit cestu v podobě překonání 16-ti městských bloků a stejně tak jako Jack, i jeho pronásledovatelé znají tuto městskou část velice dobře, takže moc možností jak své soky přelstít tedy nezůstává.

Donner se sveřepě drží svého rukopisu a akční scény, kterých mimochodem není zas tak moc, nepojímá v nikterak efektním a okázalém duchu. Snad s výjimkou autobusové „honičky“ se jedná o několik minimalisticky pojatých přestřelek, při kterých má ústřední dvojice spíše více štěstí, než umu, přesto si však i odepsaný polda ještě na nějakou tu spolehlivě fungující fintu vzpomene. V těchto chvílích má snímek velice solidní tempo, které se však tak kolem ¾ hracího času zabrzdí a film tak sklouzne do nepříliš přesvědčivé konverzačky s patřičně sentimentálním happyendem. Je to škoda, protože začátek a hlavně střední část nabízí svižnou a napínavou podívanou, kterou kromě tradičně přesvědčivého Willisova ztvárnění zhýralého poldy (vzpomínáte ještě na jeho roli alkoholem prolezlého soukromého očka ve snímku Tony Scotta „Poslední skaut“?) osvěžuje navíc i Jackův letitý parťák a padouch v jedné osobě Frank Nugent, kterého ztvárnil charismatický David Morse. U nás možná nepříliš exponovaný herec, jehož údělem jsou hlavně vedlejší role v jinak velmi známých filmech („Dvanáct opic“, „Skála“, „Zelená míle“ …).

I přes uvedené však vyznavačům žánru a Bruce Willise „16 bloků“ lze doporučit. Po delší době zde totiž máme kvalitní akční thriller ušitý dle šablony, která fungovala hlavně v minulé dekádě a který dává tušit, že podobně laděné snímky můžou vznikat i nadále. Teď už nezbývá nic jiného, než doufat, že se John McClane vrátí i počtvrté.